Deutsch
Deutsch
English
English
Licence Creative Commons BY-NC-ND
Toto dílo podléhá Creative Commons 3.0 Česká republika License
Uveďte autora - Neužívejte dílo komerčně - Nezasahujte do díla
Hindi
हिन्दी
Русский
Русский
Osobnosti
védské dharmy
Dajánanda &
Árjasamádž
ÓM Jóga Ájurvéda Dharma vs.
náboženství
E-knihy a
on-line texty
Agnihotra Akce Kalendář Odkazy Kontakty FejsBůk

Česká sekce Árjasamádže byla založena v den 88. výročí vzniku samostatné Československé republiky, dne 28. října 2006
na Mezinárodním summitu Árjasamádže (अंतर्राष्ट्रीय आर्य महासंमेलन – antarrāṣṭrīya ārya mahāsammelan) v Dillí,
společně se sekcí arménskou a ruskou, jako první tři sekce Árjasamádže v post-bolševických zemích.

Na rozdíl od obecně rozšířeného omylu, Árjasamádž není žádnou církví, náboženskou odrganizací, či neo-hinduistickou sektou, za kterou bývá někdy považována chybným připodobněním k na Západě známější, ale jinak již bezvýznamné a okrajové, bengálské neo-hinduistické náboženské sektě Brahmosamádž, která se proslavila jenom díky tomu, že ji vedl věhlasný bengálský spisovatel a myslitel Ravīndranāth Ṭhākur.
Árjasamádž je sociálně-kulturní společností, jejímž posláním a cílem je pěstovat chránit a šířit prapůvodní indo-evropskou kulturu, její vznešené ideály, dharmu, jógu a poznání. Více, nežli nějaké náboženské činnosti, se věnuje vzdělávání a sociálním aktivitám. Árjasamádž není náboženskou společností, ani žádnou (neo-)hinduistickou organizací, nýbrž je to společnost Védské civilizace, kultury a dharmy. Její hlavní náplní je kulturní, osvětová, vzdělávací, školská a sociální činnost.
V podmínkách slovanské kultury (české, ruské apod.) tedy vedle indo-árijské védské kultury pěstuje také slovansko-árijskou védskou kulturu (Slavjano-Arijskija Vedy), i když ta byla křesťanskými agresory zničena, a nedochovala se do dnešních dnů funkční tak, jako kultura, civilizace, vzdělanost a dharma indo-árijská.
Vznešenou (civilizovanou) společnost – Ārya Samāj založil v dubnu 1875 v Indii Maharši svámí Dayanand Sarasvatí na ochranu tradiční indické civilizace a kultury před britskou koloniální mocí a jejími slouhy – křesťanskými misionáři, kteří se snažili indickou kulturu rozvrátit a zničit podobně, jako to o tisíc let dříve udělali s kulturou slovanskou. Proto je Árjasamádž možno v kontextu Západní civilizace přirovnat spíše k francouskému osvícenskému Kultu Rozumu a Kultu Nejvyšší bytosti, případně českému Husitsví, nežli k nějakým reformním či protestantských náboženským proudům, k nímž je možno přirovnat např. bengálskou neo-hinduistickou sektu Brahmosamádž (jejíž představitelé se ale považují za samostatné nové náboženství a svou spojitost s hinduismem striktně odmítají).
Půl roku po založení Árjasamádže, v září 1875, byla založena v New Yorku Theosofická společnost, která téměř 4 roky, od května 1878 až do března 1882, fungovala jako součást Árjasamádže, viz: Theosophical Society of the Arya Samaj of Aryavarta. Takže za první kontakt Čechů s Árjasamádží můžeme pokládat založení první české theosofické lóže v roce 1891. (K Theosofické společnosti, mimo jiné, patřil např. i kuchař-okultista Jurajda z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka.)
V počátcích bylo možno aktivity Árjasamádže její snahou o obranu, oživení a povznesení národní kultury do jisté míry přirovnat také českým národním buditelům.

Dušan Zbavitel: HINDUISMUS a jeho cesty k dokonalosti, kapitola ÁRJASAMÁDŽ:
Zatímco se působení Bráhmasamádže projevovalo především ve východní a částečně jižní oblasti Indie, vzniklo v západních končinách jiné, sice o půl století mladší, ale svým vlivem i dnešní působností silnější hnutí zvané Árjasamádž. Jeho založení a první léta existence jsou spjaty se jménem Dajánanda Sarasvatího (1824 – 1883); původně se jmenoval Múla Šankar a pocházel z pravověrné gudžarátské šivaistické rodiny. Od mládí se chtěl plně věnovat náboženskému způsobu života, a když ho rodina nutila, aby se oženil, opustil domov. Na toulkách po Indii poznal různé náboženské učitele a směry, věnoval se józe a na čas se přiklonil k védántskému učení. Nakonec zakotvil v Mathuře jako žák Virádžánandy Sarasvatího a zřejmě pod jeho vlivem upevnil svou víru ve védy jako základní zdroj učení, ale i odpor ke všemu, co považoval – podobně jako bengálští osvícenci – za deformaci původního hinduismu, především k modloslužebnictví a sociálním kastovním zvyklostem.
V roce 1872 se v Kalkatě setkal s Kešabčandrou Senem a jeho Bráhmasamádží, začal místo v sanskrtu kázat a psát v hindštině, napsal v tomto jazyce obsáhlou knihu Satjárthaprakáš (Osvětlení smyslu pravdy) a rozhodl se založit obdobu Bráhmasamádže. Došlo k tomu v Bombaji roku 1875 (pozn.: 10. dubna), ale působnost nové společnosti nazvané Árjasamádž se záhy rozšířila a její těžiště se přeneslo do Paňdžábu a Uttarpradéše. Jejím ideovým základem zůstalo Dajánandovo dílo, ve kterém podal svůj osobitý výklad védských hymnů a jakousi jejich aktualizaci pro současnou dobu, a kde velmi energicky odmítl islám i křesťanství.
Árjasamádž uznává jediného Boha a jejich zástup ve védách považuje jen za rozmanité aspekty a názvy téže bytosti zvané Paraméšvara (pozn.: paraméšvara = parama + íšvara), tj. Nejvyšší pán. Odmítá oběti a jiné formalizované projevy hinduistické zbožnosti, ale stejně tak i sociální přežitky, které na hinduismus nanesl vývoj, jako dětské sňatky nebo satí. Kasty považuje za systém dělby práce, bez oněch sociálních důsledků, které kastovní systém přináší, ale to spíše jen teoreticky. Svou činnost zaměřuje na co nejširší okruh Indů. Důležitou okolností, která jistě přispěla k posílení Árjasamádže (a v době vzniku a rozvoje Bráhmasamádže (pozn.: 1828) ještě chyběla), bylo ovzduší sklonku minulého (pozn.: tj. 19.) století, charakterizované založením Indického národního kongresu (pozn.: 30.12.1885) a prvními výraznými projevy indického nacionalismu a odporu k cizí koloniální nadvládě. (pozn.: Již v době založení Brahmosamádže probíhaly boje za nezávislost Indie, jako např. povstání Sipáhíů, či povstání Khásíů.) Árjasamádž se dokonce později ujala funkce připravovat mládež na aktivní protibritský odboj. Systematickou péči věnovala zakládání výchovných institucí. V roce 1887 založila ústav na úrovni univerzity, 1887 Anglo-védské gymnázium v Bombaji a 1902 první gurukulu v Hardváru se šesnáctiletým výchovným cyklem v národním duchu a védské tradici s důrazem na aktivní účast absolventů ve veřejném životě. Podobných „seminářů“ bylo brzy založeno po celé Indii větší množství.
Jde o společnost s promyšlenou organizační strukturou, od jednotlivých obcí s volenými tajemníky a delegáty do provinčních shromáždění až po celoindickou organizaci. Úkolem tajemníků je organizovat život náboženské obce a především připravovat její týdenní společné bohoslužby. Centrem duchovního života Árjasamádže je modlitebna, kterou mohou věřící navštívit kdykoli, aby tu individuálně meditovali, ale hlavně se tu scházejí jeden den v týdnu s dost podobným programem jako bráhmoisté (členové Bráhmasamádže) ve svých svatyních.
Indolog Miroslav Krása popsal takové setkání Árjasamádže, jak je osobně poznal:
Věřící se u vchodu zují, pozdraví sepětím rukou a usednou na židle, či do lavic. Oltář je nahrazen prohlubní v podlaze v čele místnosti; do ní se naleje přepuštěné máslo ghí a zapálí. To je také jediná rituální složka společné pobožnosti; má prý za úkol „vyčistit vzduch“ a výslovně je odmítáno, že by šlo o nějakou formu oběti. Přesto jde o nesporný rituál: provádějí jej čtyři členové představenstva obce, napřes si vyplácjhnou ústa, dotknou se svých rtů, nosu, uší, paží a stehen, postříkají okolí prohlubně vodou (očista!) a potom zapálí nejen máslo, ale i na ně přikládaný santál, proso a luštěniny.
Druhou část setkání tvoří společná modlitba a zpěv nábožných písní za doprovodu harmonia, bubnů a bicích nástrojů. Jeden z členů představenstva pak předčítá výňatky z uvedené Dajánandovy knihy a z védských sbírek a hovoří na různá témata. Často jsou to aktuální problémy, nebo otázky víry. Shromáždění potom sborově přednese deset článků vyznání víry (pozn.: nejde o vyznání víry, ale o 10 níže uvedených principů Árjasamádže) a společně se pomodlí za mír v duši a ve světě.
K náboženským povinnostem členů patří také každodenní studium véd, meditace, služba starým a váženým osobám i „čištění vzduchu ohněm“, jež má každý vykonávat dvakrát za den. Slaví se také různé svátky, a to podobně jako v obecném hinduismu (narození dítěte, svatba, kremace atd.); Dajánand však pro ně předepsal speciální obřadné úkony.
Celkově je náboženský život Árjasamádže víc ritualizován než v případě Bráhmasamádže, i když základní týdenní společná shromáždění jsou si u obou velmi podobná a mají prakticky (s výjimkou zapalování ohně) totožnou náplň. Árjasamádž se však mnohem víc uplatnila v politickém životě a veřejné činnosti vůbec, zejména v desetiletích před osvobozením Indie. V některých ohledech sehrála tedy roli ne nepodobnou úloze Sokola v našem prostředí před první světovou válkou. V posledních letech je však i ona na ústupu.
Zbavitel Dušan, HINDUISMUS a jeho cesty k dokonalosti, strany: 82 – 85, Praha 1993, nakladatelství Dharma Gaia, ISBN 80-901225-5-8
Poznámky k výše uvedenému textu:
Ačkoli autoři tohoto textu byli dva vynikající indologové, kteří patřili ke světové špičce ve svém oboru, tak uvedený text je plný nepochopení a chyb mnohdy hraničících až s nesmysly. Je to do jisté míry způsobeno srovnáváním s českým indologům podstatně známější bengálskou neohinduistickou sektou Brahmosamádž, což je důsledek toho, že v české indologii se výrazně projevuje efekt, který by se dal nazvat „thákurofílie“, tedy až přespřílišná orientace na bengálského spisovatele Ravīndranātha Ṭhākura, který byl velkým přítelem českého lidu, dvakrát osobně navštívil Československo a také účinně podporoval rozvoj vědního oboru indologie v Československu.
Obřad, který popisuje Dr. Miroslav Krása jako tzv. „čištění vzduchu ohněm“, je zřejmě starobylý védský ohňový vykuřovací rituál agnihótraअग्निहोत्रम् , neboli hóma, havan jadžňa (हवन यज्ञhavan yajña). Tento obřad je podrobně popisován ve Védách, a to v Jadžurvédu i Atharvavédu. Ona „prohlubeň v podlaze v čele místnosti“ je tedy हवन कुण्डhavan kuṇḍ – vykuřovací (rituální) ohniště, které mívá různé podoby, ale pouze velice zřídka je to pouze jáma zahloubená do podlahy. Je čtvercového půdorysu, buďto jako dutina ve stupňovité pyramidě, anebo v přenosné verzi obrácená pyramida z kovu, buďto klasicky z mědi, anebo nověji někdy i z nerezové oceli. Nebývá ale v čele místnosti, nýbrž na speciálně určeném místě, vetšinou v oddělené dostatečně větrané místnosti, anebo dokonce oddělené stavbě, která je otevřená, nemá zdi. V každém případě ale bývá nad tímto prostorem odvětrávací kopule, určená k odvádění kouře, kterého při rituálu vzniká značné množství. V ohništi se topí dřevem, ghí (přepuštěné máslo) se pouze přilévá do ohně speciálními lžícemi s dlouhou násadou; a to, co se do ohně vhazuje, se nazývá हवन सामग्रीhavan sāmagrī – tj. kadidlo, doslova „vykuřovací materiál“, který mívá různé složení podle různých receptur, ale určitě nikdy neobsahuje luštěniny, které pri spalování vydávají nepříjemně zapáchající kouř.
Havan sámagrí je směs léčivých a aromatických bylin, koření, drcených vonných dřev, pryskyřic, někdy i rýže a jiných materiálů, obsahujících různé aromatické a léčivé ingradience, která při spalování vydává příjemně vonný kouř, podobně jako naše vánoční purpura. Tento kouř má mimo libé vůně i pozitivní účinky zdravotní a vykuřování je jednou z nejstarších a doposud nejúčinnějších metod dezinfekce a dezinsekce prostor, odtud onen název „čištění vzduchu“. Pro různé příležitosti také bývá sámagrí různého složení, většina receptur těchto vykuřovacích směsí pochází ze starobylé indické nauky o zdraví – ájurvédě. Rozhodně ale, v případě Árjasamádže, nikdy neobsahuje ani tabák, ani konopí, neboť proti užívání těchto látek (a také proti požívání alkoholu a masa) svámí Dajánanda Sarasvatí ve své knize Satyarth Prakáš velice striktně vystupuje. Mimo Árjasamádž, především v šivaistických mandirech a tantrických společenstvích, bývají často součástí i sušené samičí květy konopí indického (gaňdža). Obřadu agnihótra se podrobně věnuje například webová stránka: http://agnihotra-czech.webnode.cz/

Britská koloniální strategie 40 let před založením Árjasamádže:
Zpráva lorda Macaulay britskému parlamentu

Procestoval jsem Indii napříč, přes celou délku a šíři, a neviděl jsem jedinou osobu, která je žebrák, která je zloděj, ale viděl jsem v této zemi takové bohatství, tak vysoké morální hodnoty, lidi takového kalibru, že si nemyslím, že bychom si někdy mohli podmanit tuto zemi, ledaže bychom zlomili samotnou páteř tohoto národa, kterou je její duchovní a kulturní dědictví.
A proto navrhuji, abychom odstranili a nahradili jejich původní a starobylý vzdělávací systém a jejich kulturu.
Jenom kdyby si Indové mysleli, že vše co je cizí a anglické je dobré, a je větší než jejich vlastní, ztratí svou sebeúctu a sebevědomí, svou rodnou kulturu, a stanou se tím, čím je chceme mít – skutečně ovládaným podrobeným národem.

Lord Macaulay Britskému parlamentu,
2. února 1835


V současnosti je Árjasamádž významnou mezinárodní organizací, zastoupenou v mnoha zemích. Vyjma Indie, Nepálu, Bangladéše a Pákistánu ji v zahraničí tvořily především osoby indického původu, ze značné části potomci migrantů z Indie, kteří byli často najímáni na práci na plantážích cukrové třtiny v britských koloniích a bývalé nizozemské kolonii – dnešním Surinamu. Odtud se pak dostali do Spojených států, Velké Británie a Nizozemska. Osoby neindického původu založily sekce Árjasamádže pouze v Arménii, České republice, Keni a Ruské federaci. Největší evropská sekce Árjasamádže působí v nizozemském městě Den Haag. V Indii působí Árjasamádž především na severu a západě země, tj. ve svazových státech: Dillí, Harijána, Paňdžáb, Uttarakhand, Uttarpradéš, Rádžasthán, Gudžarát, Maharáštra (+ Mumbai) a Madhyapradéš. V ostatních indických svazových státech se sekce Árjasamádže vyskyují pouze sporadicky, jenom ve velkých městech.
Jednotlivé sekce (obce, lóže) Árjasamádže spravují sbory delegátů / shromáždění zastupitelů – प्रतिनिधि सभाpratinidhi sabhā. Celosvětovým koordinačním orgánem pro všechny zeme světa je Celosvětový sbor delegátů – सर्वदेशिक आर्य प्रतिनिधि सभाsarvadeśik ārya pratinidhi sabhā. Tento orgán sídlí v Novém Dillí – v budově na Asaf Alí Road a v budově na Jantar Mantar Road č. 7. Jeho předsedou je Swami Agnivesh (nejvýznamnější indický lidskoprávní a levicově-sociální aktivista) a koordinátorem je Swami Aryavesh, který je zároveň také předsedou Celosvětové rady árjovské mládeže (सर्वदेशिक आर्य युवक परिषदsarvadeśik ārya yuvak pariṣad).

10 principů Árjasamádže:
  1. Parameśvara (Neosobní Absolutno – Božstvo) je prvotní zdroj veškerého pravdivého poznání a každé poznání se vychází z něj.
  2. Parameśvara (Neosobní Absolutno – Božstvo) je Absolutní Bytí (sat), Absolutní Vědomí (čit) a Absolutní Blaženost (ánanda).
    Parameśvara je: Beztvarý, Spravedlivý, Nezrozený, Nekonečný, Neměnný, Bez počátku a konce, Nesrovnatelný, Opora všeho,
    Všepronikající, Vševědoucí, Všemohoucí, Všudypřítomný, Věčný, Nesmrtelný.
    Pouze jenom ono samotné Absolutno je uctívání hodno.
  3. Védy jsou knihy pravého poznání.
    Nejdůležitější povinností každého Ušlechtilého (Árju) je číst a vyučovat je, poslouchat je a předávat jejich poselství těm, kteří o něj mají zájem.
  4. Každý by měl přijmout pravdu a zanechat nepravdy.
  5. Všechny skutky by měly být konány v souladu s Držmem (dharma), což znamená: po patřičném zvážení, co je správné, a co špatné.
  6. Prvotním úkolem Árjasamádže je činit dobro celému světu, podporou hmotného, duchovního a sociálního pokroku všech lidských bytostí.
  7. Ke všem lidem se má přistupovat s láskou, spravedlností a náležitým ohledem na jejich hodnotu.
  8. Neznalost, avidya, musí být rozptýlena a má být napomáháno uskutečnění pravého poznání, vidya.
  9. Člověk by se neměl uspokojovat vlastním prospěchem, ale měl by činit také to, co prospívá jiným.
  10. Každá osoba by se měla podřídit pravidlům prospěchu společnosti, ale také každý má osobní svobodu pro vytváření svého osobního prospěchu.  
Jak z uvedených pravidel vyplývá, Árjasamádž velice striktně vystupuje proti náboženskému tmářství a modloslužebnictví, proti všem formám sociálního
útlaku a vykořisťování, proti imperialismu a neokolonialismu, a také proti xenofobii, šovinismu a různým formám pravicově-extremistické nesnášenlivosti.

Pravidelné dhjána-jógové védské satsangy

  Védské a dhyána-jógové satsangy se budou konat pravidelně
       každou neděli od 15:30, počínaje dnem 15. května 2016.      

Satsangy vede duchovní učitel Swami Kamalanand Arya,
který pobýval více než dva a půl roku v různých ášramech v Indii.

Program:

        1. Védský ohňový vykuřovací obřad: Agnihotra – havan jadžňa (अग्निहोत्र – हवन यज्ञ)
        2. Védská přednáška (témata: védská kultura, védská dharma, védská filosofie, teorie jógy)
        3. Společná dhyána-jógová meditace
Žádné náboženství, bohoslužby, Jehova, Ježíšek, Alláh, hárající Krišna, nebo jiné pámbíčkaření.
VSTUP ZDARMA
Místo konání: v Teplicích, Prosetická 217/8, byt č. 5, 1. patro, 50°38'01"N & 13°49'59"E.

Prosetická 217/8, Teplice


O3M O3M Czech Arya samaj